Světový den svobody tisku letos připomíná roli médií ve volbách a demokracii.

01.05.2019 22:18

Světový den svobody tisku, kterým je 3. květen, připomíná v tomto roce roli médií ve volbách a demokracii.

 

Bez svobodných médií neexistuje demokracie. Úkolem médií je zaručit přístup ke svobodným a vyváženým informacím, nezávislým na politických a ekonomických tlacích. To platí zejména v období voleb. Přesto i proto je tento základní kámen demokracie podkopáván různými dezinformacemi, zneužíváním sociálních sítí, stále větší koncentrací médií i přerušováním internetu, mnozí novináři jsou vězněni či vystaveni násilí.

IFJ ke dni svobody tisku shromáždila svědectví od těch novinářů, kteří pokrývají dění při volbách v nejrůznějších regionech. Přestože vyprávějí různé příběhy, všichni se shodují, že celosvětově přibývá útoků na svobodu tisku.

Některé členské země IFJ se k oslavám připojují konkrétními akcemi. Např. ve Francii bude pojmenováno po zavražděných novinářích náměstí Ghislaine Dupont, Claude Verlon a Camille Lepage. Rovněž Itálie, Velká Británie či Srbsko připomíná pracovníky médií, kteří přišli o život. O dalších aktivitách se dozvíte podrobně na webu IFJ 

 

 

SN ČR ke Světovému dni svobody tisku

 

Svobod může být v lidském životě mnoho, má-li však být společnost svobodná, tak se určitě neobejde bez svobody tisku neboli svobody informace shromažďovat a svobody informace šířit. To může znít až autoritativně, ale lze to snadno dokázat. Je-li svoboda tisku omezována, utlačována, je to první známka, že je ve společnosti něco špatně.

Příklady jsou nasnadě a není třeba pro ně chodit do minulosti. Stačí se podívat, jak vypadají média veřejné služby v Maďarsku nebo v Polsku, kde jsou v područí zrovna úřadující vlády. A loňská vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové na Slovensku provedená na zakázku jen proto, že se jeho práce nelíbila někomu, kdo měl nesčetné vazby mezi politiky, byla mnohem více než jen pověstným hlasem kanárka v dole, kterým se šíří jedovatá atmosféra.

Omezování svobody tisku, útoky na novináře nenajdeme jen v postkomunistických zemích, v sousedním Rakousku představitel vládní strany Svobodných Harald Vilimsky minulý týden vyhrožoval moderátorovi veřejnoprávní televize ÖRF Arminu Wolfovi  jen proto, že mu ukázal karikaturu z jeho stranického listu, která až příliš připomínala doby po nástupu nacismu.

Útoky na média známe i z Česka, kde politici jako Tomio Okamura, ale i mnozí další odmítají odpovídat na konkrétní otázky novinářů a kde člen Rady Českého rozhlasu Vítězslav Jandák mluví o novinářích jako o odpadu.

Letos se Česko umístilo na 40. místě v žebříčku hodnocení svobody médií v jednotlivých zemích, který dávají dohromady Reportéři bez hranic. To číslo samo o sobě hned tak něco neřekne. Mnohem horší je však kontext, protože ve srovnání s loňskem je to propad o šest míst a v roce 2014, tedy pouze před pěti lety, bylo Česko na 13. místě. Jak vždy upozorňují statistici, důležitý, varovný je vždy trend, česky řečeno sešup.

Adam Černý